I'm who, I've got to be. na Blog.cz

Zdravím děti,
no, už jste někdy četli něco, v čem jste se perfektně našli? Knížku, povídku nebo slyšeli písničku, viděli film.. Ne? Nevadí. Možná se v těch příbězích najdete, ale zřejmě jen do poloviny, do toho zlomu, kdy se to začně chýlit k happyendu.
Já teď něco takovýho dočelta (čtěte tady).

No, pořád žiju.
A napadlo mě napsat článek, protože se zřejmě potřebuju vypovídat a nemám komu, tedy.. ono je tu několik potencionálních posluchačů, ale já je nechci zatěžovat něčím tak ubohým, jako je moje existence.
Tudíž blog.

Pokud jste četli můj poslední článek zřejmě víte, že jsem někomu něco řekla. A život byl najednou o něco krásnější, na nějakou dobu. Dokud jsem nespadla do sebe-destrukční závislosti.
Dá se to pochopit různě, ale vězte, že to není ani z poloviny tak hrozné, jako třeba tohle? Především moje sebe-destrukce není jen o sebepoškozování, což Vás klidně mohlo napadnout.
Je to o tom, že sama sebe nenávidím, jsem paranoidní, nevycházím z domu, málokdy se pořádně najít, dopuji se prášky, na které bych ani neměla sahat, bezdůvodně brečím.. vlastně já bych možná potřebovala psychologa, já bych si s někým ráda promluvila! Ale moje milovaná rodina o tom nechce ani slyšet "tohle by se s tebou táhlo do smrti, byla by jsi někde zapsaná, jako blázen," odbijí mě pokaždé, když se jen vzdáleně dotkenme tohoto tématu. A tak se utápím ve smutku sama.

Oh, zpět k tématu. Někoho jsem ztratila a ráda bych navázala slovy, že jsem naopak někoho jiného získala, ale ne. Ztratila jsem všechny.
Doufám, že se to mezi námi ještě srovná, ale co si budu nalhávat, už to nikdy nebude jako dřív. Nikdy. A je to všechno jen a jen moje vina, moje!
A druhá osoba? Co já vím. Je tak daleko. 313 km. Nemluvily jsme spolu už tak dlouho, ach jak mi chybí. Víte, je to ta osoba o které pojednává předešlí článek. Všechno jsem se rozhodla hodit na tu vzdálenost, ale je to hloupost. I kdyby jsem bydlela hned bedle jejího domu nic by se nezměnilo, rozhodně by se nějakým zázrakem všechno neobrátilo a ona se do mě nezamilovala, je to celkem samozřejmé.

Jenže já, i přes to, že jsem včera "oslavila" své šestnácté narozeniny, dětinsky/naivně věřím, že je to možné. Proč? To nevím, ale snění je to poslední, co mi zbývá.

Mějte se pěkně přátelé, snad se brzy uvidíme.

Bylo tu mrtvo, viďte? Uh, takže. Je to proto, že mě blog nezajímá. Prostě mám tumblr a to mi bohatě stačí, just let you to know.

Ale abych něco napsala..
Je tomu pár dní, možná dýl jak týden. Udělala jsem něco k čemu jsem se odhodlávala od konce dubna. A ani jsem nedoufala, že se někdy odhodlál ale ano.
A překvapivě nelituju.

Pokud mě máte na skypu mám tam něco ve smyslu "You taught me how to love myself, you taught me how to not regret anything.." Tak.

Znáte ten citát "Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní." ?
Nemusí tomu tak být vždycky. Když mi došlo, že jsem teď prakticky spokojená s tím, co je, napadlo mě, že to asi láska není. Ale chyba. Je, jsem kurva zamilovaná a zároveň šťastná za přátelství.
Protože už nemusím usínat se slzamy v očích a říkat si "Vždyť ani neví, kdo jsem."
Už to ví, moc dobře to ví. :)

Vše.

... your high school isn't high school, but mad house.

... your teacher is only twenty three years old.

... you dyed your hair purple.

... you write depression poems, but you feel okay.

... you seem like someone who doesn't give a fuck, but you love that person indeed.

... you can't help, but you want to.

... you're happy to die and sad as fuck together.

Pěkně od začátku. (:

Každý den školy děkuji Bohu, že jsem se rozhodla pro soukromou (a že mi to bylo umožněno finančně). Myslela jsem, že to bude peklo. Dívali se na mne skrz prsty, ale všechno co jim vadilo na mně začali milovat, nebo já nevím.. Možná jsme přátelé.. Ne takový, co by šli ven, jen tak pokecat, ale takový co se deno denně potkávají mluví spolu a smějí se.
Uhm, a i když mi to z prvu bylo nepříjemné už mám i roztomilou přezdívku (ne, není to jedna z těch na jaké jsem byla zvyklá na základce, jeden spolužák mi začal říkat Bíí Bíí, a jo začalo se mi to líbit).

Dále jeden pan učitel, kterého nikdo nedokáže respektovat kvůli vzhledu, věku a vyjadřování. Eh, bojím se, že se brzy nezvládnu a jednu mu vlepím, hihi. Jde vlastně o to, že je to idiot. Ano, celou dobu, co jsme byli celá škola na mini golfu místo tělocviku se s námi bavil a my se smály. Jenže jemu. A neberte mě špatně, ale vám by nevadilo, kdyby vaši třídu nazýval "redbulláci" a Destroya na jedné z bot by považoval za vaše jméno? I find it funny, because of reason. :D

Vlasy, jo vlasy. Jsou teď do fialova. Mělo to být světlejší, ale bohužel. Tmavě fialová at all. Alespoň mi vynikne obličej, hihi.

Uhm, jo toto. Napíšu to sem, klidně. Je to anglicky, prostě mě to napadlo, hm.

Btw, ty dvě věci, co jsou tučně jsou lehce symbolické. From the razor je tumblr jedné slečny, co mi poslední dobou píše a tím mi pomáhá a to druhé je můj tumblr, of course.

A dál je to fuk. :)

xoxo B.

Hello,

mám pár věcí, ze kterých bych se ráda vypsala a Vám všem, co sem zabloudí sdělila.

K povídkám. Nečekejte žádné 'fan fics' tohle už nevedu. Slash nebo fantasy, možná. Pokud si mne pamatujete z minulosti a četli jste někdy mou tvorbu, předělávám Both a Incest. Mám rozepsanou povídku nesoucí název The true life of fabulous girls a rozdělaný překlad Mind your G's and J's. Tak.

Mimochodem, kdo by měl zájem přidat si mě na karaoketexty.cz nechť tak učiní zde. Je to mým novým koníčkem, překlady, opravy a snaha o správcování, plus doplňování skupin, které tam prostě nemají.

Well, další na seznamu je přidávání. Jak jste si jistě všimli, přidávala jsem svoje depresivní výlevy srdíčka během jednoho období od nejhorší fáze, až po tu finální, kdy jsem se dostala do normálu. A ano, jsem celkem v pohodě, nemám potřebu depkařit ale, bohužel pro mě, asi nikdy nebudu naprosto v pořádku. Viz. poslední bod.

Abych se vrátila k přidávání.. jistě víme, co znamená 'mainstreamový' a pokud ne, nebudu vás nutit si to googlit znamená to prostě a jednoduše obyčejný, všední.. a to já rozhodně nejsem a nikdy nebudu a proto se to nesmí stát mému blogu.

Bod třetí, střední škola. Oh well, učitelé jsou fajn, někteří si u mne už teď v začátcích vybudovali jisté simpatie, někteří ne. Ano, škola je nová a učitelé většinou učí prvním rokem své existence, god bless them. Můžou děkovat Bohu, za tak hodnou třídu, jako jsme my, pokud pominu mě a mou 'kamarádku' (;čti jedinou slečnu, kterou tam znám, protože jsme spolu chodily na základku).

Spolužáci? Ehm, co se týče znalostí jsou tupý! A já si myslela, jak jsem hloupá, ne bohužel. Chování? většinu času je sleduji s výrazem o_O you're six or.. ? A zbytek..

Takže, v rychlosti učení už teď nezvládám, mám trauma z mluvení před třídou a nemám náladu mluvit o pozitivech, protože teď dokážu vidět jen negativa.

Poslední bod. Plánovala jsem rozpitvat situaci, ale nedokážu to, nedokážu mluvit o tom, jak moc jsem zmatená, jak moc si připadám zbytečná, jak moc jsem sobecká a jak moc od sebe odháním lidi.

Možná to zvládnu, no. Zmatená? a z čeho? ze sebe. Ze svých pocitů a ze všeho, co se kolem mne děje. Zbytečná? a proč? protože týden nevyjdu z domu (kromě školy) a nikomu nechybím, někdo mi o něco řekne, já to neudělám, ale nevadí.. Sobecká? a čím? tím jak ignoruju přání a potřeby ostatních a záleží mi jenom na sobě, protože jsem 'an emotional wreck' a nezvládám se. Odháním lidi? ale prosím tě. Je to tak, nikdo se mnou nevydrží, nikdo. A říkejte si co chcete, i ti co si myslí, že jsem vlastně fajn jednou objeví pravdu a nebudou se mnou chtít mít nic společného.

That's all, you can start hate me or something. A vím, že si ten článek nikdo nepřečte, vím. Ale chci. Klidně ať si ho přečte naše třída, moji 'kamarádi' a rodiče, je mi to fuk.

Mimochodem, proč jsem se nezmínila o 'that Pedicone thing'? Protože mě zasáhla reakce MCRmy, jejich zloba a nenávist, proto. Já to celé obrečela jen kvůli mé druhé rodině, tak je to. Byla jsem v koncích a všichni kolem to viděli, viděli jak to nezvládám, jak je mi ho líto a jak moc mi na něm z nepochopitelných důvodů záleží, proto jsem se ani nezmínila.

Ahojte,
je to za mnou, první den na střední a přežila jsem ho překvapivě bez úhony. Strávila jsem tam cca. hodinu. Naše třídní učitelka vypadá mladší, než já a náš učitel na český jazyk.. uhm. Očekávám, že bude učit jako pan profesor Way, protože na to prostě vypadá, a jestli ne tak.. má smůlu.

Ale ano zatím se to nedá nazývat zahájeným školním rokem, vůbec nic jsem se nedozvědla, tak jako ostatní.. Dozvím se to až zítra. Uhh, navíc se potřebuji jít vyfotit. Nemám už žádnou fotku ve formátu na občanku a potřebuju dvě. Na žákovskou a do administrace, hahahahaha.

Ale ano, chtěla jsem jenom říct, že.. žiju. A předpokládám, že budu žít ještě dlouho. Well, to bude vše. :)

xoxo B.

Hádejte, co Bínušce dneska přišlo!

What are your 5 favorite bands? (Tvých 5 nejoblíbenějších skupin.)

BAND I. (Kapela č.1) My Chemical Romance

Who is the lead singer? (Kdo je hlavní zpěvák?)
Gerard Way

Naprosto! Nikdo pro mě nikdy neznamenal tolik, co se hudby týče.

Have you seen them in concert? (Viděl/a jsi je na koncertě?)
Ano! :)